Kočka

Kdybych neměla muže, měla bych kočku. 

Uvařila bych si kávu a s knihou bych si sedla do křesla. Kočka by mi lehla do klína a tiše vrněla. Četla bych si a káva by stydla v hrníčku. Stoupal by z ní tenký proužek páry a celá místnost by voněla po čerstvě namletých kávových zrnkách. 

Možná bych si nečetla, ale pletla bych svetr. Došlo by mi klubíčko a musela bych se zvednout z křesla a dojít si pro nové. Kočka by seskočila z mého klína a dopadla by na všechny čtyři nohy. Trochu vyčítavě by se na mě podívala, protáhla by se a olízla si tlapičku. Vzala bych si klubíčko, načala ho a sedla bych si zpět do křesla. Káva už by byla skoro studená. Napila bych se a kočka by si také došla k misce pro pár doušků vody. Pak by došla k oknu, jedním ladným pohybem by vyskočila na parapet a stočila by se do klubíčka. Lehla by si na mřížku, kterou sálá teplo od radiátoru. Tam by usnula. 

Já bych dál seděla v křesle a pletla ten svetr. Občas bych se na tu kočku podívala a taky bych se podívala ven a tam by se chumelilo. A mě by bylo smutno, protože bych neměla komu plést ten svetr a taky čepice, šály ani rukavice. 

A tak bych tam seděla, pletla a snila o tom, že kdybych neměla kočku, měla bych muže.